Neuvěřitelné,
myslela jsem si, že už se takové věci nedějí. Říkala jsem si, že kdo má dobrou vůli, ten dobře pracuje, kdo nemá, je pod hrozbou vyhazovu z práce a chová se aspoň přiměřeně.
Dne 8. 7. 2014 se k nám, před Domov seniorů přihnala záplavová vlna. Přišla se silným deštěm a přilétla i kanálem. Protože se zastavila doprava na Novovysočanské ulici, která je vytíženou dopravní tepnou mezi Vysočany a Žižkovem a protože postupně vznikaly škody – auta se snažila projet a postupně se lámala kola a podobně. Hladina dosáhla u naší rampy cca 1,5 metru a situace se jevila relativně vážná. Naši údržbáři chytali plavající kontejnery a zachraňovali služební automobily, všichni pomáhali chodcům, které ta katastrofa postihla.
Rozhodla jsem se, že zavolám na Pražské vodovody a kanalizace (PVK), abych jim situaci oznámila, aby se nedivili, až po nich někdo bude chtít náhradu škody. Vytočila jsem veřejnou linku, na které mi příjemný hlas oznámil, že pokud se jedná o hranatý kanál (fakt jsem si v té hluboké vodě kanály neprohlížela), že musím zavolat jinam a to na Technickou správu komunikací (TSK). Jaké bylo moje překvapení, když telefon zvedl muž, který mi začal vysvětlovat, jak funguje kanalizační síť. Řekla jsem mu, že toto mě vůbec v tuto chvíli nezajímá, že bych ráda, aby si událost zapsal, nic jiného od něj nechci. Muž mi sdělil, že mě podobné věci musí zajímat, že mám zavolat technikům a ti že to prozkoumají. Hoooodně otrávená, téměř vytočená, jsem zavolala na číslo k technikům TSK. Větší hloupost už jsem dlouho neudělala.
Přednáška o tom, jak fungují kanály mě čekala znovu, ale nejen to, ale i urážky, že nejsem ochotná poslouchat další přednášku a osočení, „kterej blbec si to dovolil dát jejich číslo“. Moje zoufalství dosáhlo krajní meze. Vždy jsem velmi korektní a zdvořilá, tentokrát jsem pánovi řekla, že jeho chování je neuvěřitelné a telefon jsem zavěsila.

Nikdo se o havárii nedověděl, ale asi to nikomu nevadí.
Michaela Žáčková